Exkurze / Den otevřených dveří

O vodě

Voda, voda, samá voda.

Kam se podíváte, všude je nějaká voda – nad námi, pod námi, kolem nás i v nás. I tam, kde na první ani na druhý pohled není, je někde hluboko pod zemí, schovaná v kořenech, nasbíraná z ranní rosy do pštrosí skořápky, v tělíčku zahrabaného živočicha. Najdete ji ve všech skupenstvích - jako plyn, tekutinu i pevnou látku a není vzácností, že na jednom místě a ve stejném čase ji najdete jako led, páru i kapalinu zároveň.

Je kolébkou života i jeho hrobem, ve věčném koloběhu vypařování, oblaků, srážek, odtoku, vypařování... se pohybuje nad zemí, pod zemí, po zemi, v buňkách všech živých organismů, které se kdy po zemi plazily, běhaly, létaly, plavaly, rostly, co svět světem stojí. Raději si ani nepředstavujme, čím vším už byla voda, kterou dnes máme v hrnku s kávou k snídani.

Každý si v sobě neseme kousek praoceánu, který nás spojuje se všemi ostatními bytostmi v čase i prostoru.

Je úplně samozřejmá a zároveň vzácná, pomáhá i ničí, obyčejná i tajemná, nudná i vzrušující, uzdravuje i zabíjí.

Voda je velmi zvláštní látka s nezvyklým chováním.

My, jako odborníci, kteří s vodou svázali i svou práci, se svou činností vměšujeme do přírodního vodního cyklu ještě více, než ostatní. Víme, že je nutné vodu čerpat, upravit, dopravit k odběratelům, použitou ji opět odvést, vyčistit a vrátit v co nejlepším stavu opět do koloběhu. Při tom všem řešíme technické, obchodní, sociální a legislativní problémy. Nicméně spoléháme na to, že voda se řídí fyzikálními zákony, lze ji měřit, spočítat, matematicky modelovat, laboratorně analyzovat. (I když si při tom počítání často posteskneme, že pro vodu snad fyzika neplatí, tak se nakonec ukáže, že ano a rovnice pánů Newtona a Bernoulliho fungují i nadále. Jen naše znalosti o tom, co je pod zemí, nejsou bohužel vždy úplně dokonalé.

Můžeme se věnovat vodě a jejím vlivu na zdraví, vodě v dějinách, v náboženství i ve filozofii. Záleží na trpělivosti laskavých čtenářů, protože o vodě je možné psát opravdu dlouho.